KASL & PARTNER                                       ADVOKÁTNÍ KANCELÁŘ

SLOVNÍK POJMŮ DĚDICKÉHO PRÁVA A PRÁVNÍHO NÁSTUPNICTVÍ OD A DO Z

Dědic

Ten, kdo splňuje zákonné podmínky v okamžiku úmrtí zůstavitele. Může jít o fyzickou i právnickou osobu, včetně státu, a dokonce i o člověka ještě nenarozeného (tzv. nasciturus); když zůstavitel zemře v době, kdy je dítě už počaté, stává se dítě dědicem. Pokud se dítě nenarodí živé, hledí se na něj z hlediska dědického práva, jako by nikdy nebylo. Způsobilost člověka dědit končí jeho smrtí, u právnické osoby jejím zánikem.

Dědická smlouva

Dědický titul nejvyšší právní síly, má přednost před všemi ostatními projevy poslední vůle zemřelého člověka včetně závěti. Zůstavitel a dědic se veřejnou listinou ve formě notářského zápisu dohodnou, že zůstavitel určí uvedenou osobu jako svého dědice nebo naopak uvedou, že se dědictví, na které by měl podle zákona nárok, zříká. Dědická smlouva může obsahovat i ujednání, že dědic zůstaviteli za dědictví něco zaplatí nebo poskytne jiné protiplnění. Zůstavitel se také může zavázat, že někomu zaplatí nebo poskytne jiné plnění za to, že se ve smlouvě dědictví zřekne. Dědickou smlouvu je možné změnit pouze se souhlasem všech smluvních stran.

S majetkem, který je předmětem dědické smlouvy, může zůstavitel během svého života nakládat se podle svého vlastního uvážení. Pokud by zůstavitel daroval veškerý majetek někomu dalšímu nebo jinak postupoval v rozporu s dědickou smlouvou a smluvní dědic by kvůli tomu o dědictví sjednané ve smlouvě.

Dědickou smlouvu však nelze uzavřít o celé pozůstalosti, ale nanejvýš o třech čtvrtinách dědictví. Poslední čtvrtina musí zůstat pro jiné dědické důvody - bude se tedy rozdělovat podle závěti nebo podle zákonné dědické posloupnosti, pokud zemřelý člověk závěť nezanechal. Dědickou smlouvou není možné z dědictví vyloučit nepominutelné dědice.

Dědická smlouva mezi manželi

Klasická dědická smlouva, ve které jeden manžel druhého určí jako dědice a druhý manžel to přijme či dědická smlouva, kde se manželé za dědice povolají navzájem. Smlouvu mohou pro případ vzniku manželství uzavřít i snoubenci, účinná začne být až po svatbě. Rozvodem se dědická smlouva mezi (bývalými) manželi automaticky neruší, pokud to není ve smlouvě výslovně uvedeno. Po rozvodu se kterýkoli z (bývalých) manželů může domáhat, aby dědickou smlouvu zrušil soud. Soud takovému návrhu nevyhoví, když směřuje proti tomu z partnerů, který rozvrat manželství nezavinil a s rozvodem nesouhlasil.

Dědický titul

Důvod, na základě kterého se dědic stává dědicem. Takovým titulem je jedině dědická smlouva, závěť nebo zákon.

Dědické skupiny

  • V první skupině dědí děti a manžel/manželka rovným dílem. Když některé z dětí nedědí, nepřipočte se jeho podíl k podílům ostatních dědiců, ale připadá potomkům tohoto dítěte - dědí jeho děti nebo vnoučata, pokud je má. Manžel a manželka nemůžou v první skupině dědit sami; když nejsou děti, dědí se podle pravidel druhé dědické třídy.
  • V druhé skupině dědí manžel, rodiče zůstavitele a osoby, které žily se zůstavitelem ve společné domácnosti alespoň jeden rok před jeho smrtí, pečovaly o společnou domácnost nebo byly na zůstavitele odkázány výživou. Lidé uvedení v této skupině dědí jen za předpokladu, že se dědictví nerozdělilo už podle první dědické třídy. Manžel nebo manželka má nárok nejméně na polovinu dědictví, ostatní dědí rovným dílem. Lidé, kteří se zemřelým sdíleli domácnost (bez sňatku), nemůžou dědit ve druhé dědické třídě sami - pokud není jiný dědic, dědí až ve třetí třídě.
  • Ve třetí skupině dědí rovným dílem sourozenci zůstavitele a osoby, které žily se zůstavitelem ve společné domácnosti alespoň rok před jeho smrtí a které pečovaly o společnou domácnost nebo byly na zůstavitele odkázány výživou. Ve třetí třídě se dědí jen, když nedědí dědicové první třídy, ani manžel a rodiče v rámci třídy druhé. U sourozenců přechází dědické právo na jejich potomky, obdobně jako u dětí zůstavitele v první třídě, s malým omezením: po sourozenci zůstavitele dědí ve třetí třídě pouze jeho děti, děti jeho dětí už nikoli.
  • Ve čtvrté skupině dědí rovným dílem prarodiče zůstavitele v případě, že nedědí žádný z dědiců třetí třídy.
  • V páté skupině dědí prarodiče rodičů zůstavitele v případě, že nedědí žádný z dědiců čtvrté dědické skupiny. Prarodičům otce zůstavitele náleží půlka dědictví, druhá připadá prarodičům matky. Obě dvojice prarodičů se dělí rovným dílem o polovinu, která jim náleží. Když jeden z prarodičů nedědí, připadá uvolněný podíl druhému z prarodičů, se kterým tvoří dvojici. V případě, že nedědí ani jeden z nich, připadne jejich půlka druhé dvojici prarodičů.
  • V šesté skupině dědí vnuci sourozenců zůstavitele a děti prarodičů zůstavitele (tedy jeho strýcové, tety), pokud nedědí žádný dědic v páté dědické třídě.


Evidence závěti

Evidence právních jednání pro případ smrti vedená Notářskou komorou ČR. Po úmrtí zůstavitele na vyžádání soudu nebo jiného správního orgánu či osoby, sdělí notářská komora, zda je či není evidována listina o právním jednání zůstavitele pro případ smrti, případně u kterého notáře je uložena.

Konvokace věřitelů

Dědic, který si vyhradil soupis, nebo ten, kdo pozůstalost spravuje, může před rozhodnutím soudu o potvrzení dědictví navrhnout, aby soud pro vyhledání dluhů zůstavitele věřitele vyzval, aby v přiměřené lhůtě ohlásili a doložili své pohledávky. Dokud nebude skončeno řízení, které se takto zavede, nemá dědic, ani ten, kdo spravuje pozůstalost, povinnost uspokojovat věřitele.

Nepominutelný dědic

Dítě zůstavitele, případně potomek tohoto dítěte, kterému se musí dostat povinný díl pozůstalosti; pokud nedošlo k jeho vydědění nebo zřeknutí se dědictví v dědické smlouvě. Je-li nepominutelný dědic nezletilý, musí se mu dostat alespoň tolik, kolik činí tři čtvrtiny jeho zákonného dědického podílu. Je-li nepominutelný dědic zletilý, musí se mu dostat alespoň tolik, kolik činí čtvrtina jeho zákonného dědického podílu.

Nezpůsobilý dědic

Osoba, která dědit nemůže, jelikož

  • se dopustí úmyslného trestného činu vůči zůstaviteli, jeho předkovi, potomkovi nebo manželovi, případně zavrženíhodného činu proti zůstavitelově poslední vůli, pokud takovéto osobě zůstavitel její čin výslovně neprominul.
  • se jako manžel/manželka vůči zůstaviteli dopustí domácího násilí a v době smrti již v důsledku toho běží rozvodové řízení zahájené na návrh zemřelého.
  • jde o dědictví po dítěti a dědic je jako rodič zbaven rodičovské odpovědnosti proto, že zůstavitele zneužíval nebo z vlastní viny závažným způsobem zanedbával.

Potomek člověka, který je z výše uvedených důvodů z dědického práva vyloučený, nastupuje při zákonné dědické postoupnosti na jeho místo. Neplatí to ale v případě potomků vyloučeného manžela/manželky.

Odkaz

Zůstavitel v pořízení pro případ smrti nařídí určité osobě, aby odkazovníku vydala předmět odkazu. Odkazovníkem může být jen osoba způsobilá dědit.

Odloučení pozůstalosti

Věřitel, který osvědčí obavu z předlužení dědice, může předtím, než soud potvrdil nabytí dědictví, navrhnout, aby pozůstalost zůstala odloučena od jmění dědice a byla spravována jako oddělené jmění.

Odmítnutí dědictví

Jednostranné právní jednání, na základě kterého se osoba, která se má stát dědicem, výslovně vzdává práva na dědictví. Jde o neodvolatelný projev vůle učiněný do jednoho měsíce ode dne, kdy soud dědice vyrozuměl o jeho právu odmítnout dědictví a o následcích odmítnutí, buď v písemné či ústní formě vůči dědickému soudu. Jsou-li pro to důležité důvody, soud dědici lhůtu k odmítnutí dědictví přiměřeně prodlouží. Uplynutím lhůty k odmítnutí dědictví právo odmítnout dědictví zaniká. K odmítnutí dědictví nelze připojit výhrady nebo podmínky a rovněž nelze odmítnout dědictví jen zčásti. Dědictví nemůže odmítnout dědic, který svým počínáním dal najevo, že dědictví chce přijmout. Na uvolněné místo potom nastupují další dědicové.

Odúmrť

Nedědí-li žádný ze závětních dědiců ani dědiců uvedených v první až šesté dědické skupině, připadá dědictví státu. Stát nemůže dědictví odmítnout.

Obecné náhradnictví (vulgární substituce)

Povolání náhradníka zůstavitelem pro případ, že dědictví nenabude osoba, kterou za dědice stanovil. Tako ustanoveným náhradníkům může zůstavitel povolat další náhradníky a v takovém případě dědí náhradník nejbližší osobě, která dědictví nenabyla. Náhradnictví zaniká nabytím dědictví povolaným dědicem. Nestanoví-li zůstavitel jinak, zanikne náhradnictví, které zůstavitel zřídil svému dítěti v době, kdy nemělo potomky, dnem, kdy dítě zůstavitele bude mít potomky způsobilé dědit.

Odvolání závěti

Jednostranný úkon zůstavitele učiněný ve formě předepsané pro pořízení závěti či mlčky zničením listiny, na níž byla závěť napsána.

Pořízení pro případ smrti

Závěť, dědická smlouva nebo dovětek.

Pozůstalost

Celé jmění zůstavitele, tj. veškerý majetek a dluhy, kromě práv a povinností vázaných výlučně na jeho osobu, ledaže byly jako dluh uznány nebo uplatněny u orgánu veřejné moci, které měl zemřelý (zůstavitel) v okamžiku smrti (datum uvedené v úmrtním listu).

Soupis pozůstalosti

Seznam veškerého majetku zemřelého člověka vyhotovený notářem. Lze jej nahradit seznamem pozůstalostního majetku, který sepíše správce pozůstalosti a potvrdí jej všichni dědici. V jednoduchých případech může soud rozhodnout o nahrazení soupisu pozůstalosti společným prohlášením dědiců o pozůstalostním majetku.

Správce pozůstalosti

Osoba povolaná zůstavitelem formou notářského zápisu či v průběhu dědického řízení dědickým soudem za účelem správy pozůstalosti nebo její části vykonávající správu až do potvrzení nabytí dědictví. Listiny o povolání správce pozůstalosti a o zrušení tohoto právního jednání pořízené formou notářského zápisu se evidují v Evidenci právních jednání pro případ smrti.

Svědek

Osoba svéprávná, schopná vnímat a rozumět danému jednání, tj. znalá jazyka nebo způsobu dorozumívání, v němž se projev vůle činí dosvědčující, že listina obsahující, že zůstavitel a pořizovatel jsou jedna a táž osoba. Svědek se podepíše na listinu obsahující závěť; k podpisu zpravidla připojí doložku poukazující na jeho vlastnost jako svědka a údaje, podle nichž ho lze zjistit. Dědic nebo odkazovník nemohou být svědky pro tu část závěti, která se jich přímo týká. Stejně tak nejsou způsobilé být svědky osoby, které jsou zaměstnanci dědice nebo odkazovníka nebo jim osoby blízké.

Svěřenské nástupnictví (fideikomisární substituce)

Nařízení zůstavitele, aby po jeho dědici nastoupila do zanechaného majetku jiná osoba jako další (následný) dědic. Následný dědic nastupuje až po dědici. Přední dědic nabývá dědictví na vymezenou dobu, poté připadá dědictví následnému dědici - svěřenskému nástupci. Svěřenské nástupnictví zaniká nejpozději uplynutím sta let od smrti zůstavitele, a to i v případě, že zůstavitel nařídil další dobu.

Svěřenský fond

Vytváří se vyčleněním majetku z majetku zakladatele tak, že zakladatel svěří majetek správci k určitému účelu. Vyčlenění je možné smlouvou nebo pořízením pro případ smrti. Svěřenecký správce se zaváže tento majetek držet a spravovat. Zakladatel může svěřenecký fond vytvořit k veřejně prospěšnému účelu nebo k účelu soukromému. Byl-li svěřenecký fond zřízen pořízením pro případ smrti, vznikne smrtí zůstavitele.

Vedlejší doložky závěti

Zůstavitel je oprávněn v závěti uložit podmínku, doložení času nebo příkaz - jde o tzv. vedlejší doložky. Tato vůle zůstavitele je však omezená a nepřihlíží se k ní za předpokladu, že by vedlejší doložka ze zjevné zůstavitelovy svévole dědice nebo odkazovníka obtěžovala, odporovala veřejnému pořádku, byla nesrozumitelná či nereálná. Vedlejší doložka je také neúčinná v případě nepřípustných zásahů do osobních práv dědice či odkazovníka v oblasti manželství (např. podmínka uzavření sňatku).

Vykonavatel závěti

Osoba povolaná zůstavitelem v závěti dbající o řádné splnění poslední vůle zůstavitele. Náleží mu všechna práva potřebná ke splnění jeho úkolu, včetně práva před soudem hájit platnost závěti, dbát zůstavitelových pokynů či namítat nezpůsobilost dědice nebo odkazovníka. Je oprávněn udělovat příslušné pokyny vyplývající z pozůstalosti (ze svěřených úkolů) správci pozůstalosti.

Výhrada soupisu pozůstalosti

Jde o neodvolatelný projev vůle učiněný do jednoho měsíce ode dne, kdy soud dědice vyrozuměl o jeho právu uplatnit výhradu soupisu majetku a o následcích jejího neuplatnění, buď v písemné či ústní formě vůči dědickému soudu. Výhradu soupisu nelze učinit s výhradami nebo podmínkami. V případě uplatnění výhrady dědic odpovídá za zůstavitelovy dluhy jen do výše nabytého dědictví, nikoliv v plné výši. Pokud si dědic nevyhradí soupis pozůstalosti, odpovídá za dluhy zůstavitele v plné výši, což platí i v případě, že při soupisu pozůstalosti neuvede záměrně do soupisu pozůstalosti nějaký majetek a věřiteli se podaří jeho existenci prokázat.

Vzdání se dědictví

Výslovné prohlášení dědice, který dědictví neodmítl, učiněné před dědickým v řízení o dědictví, kterým se vzdává dědictví ve prospěch druhého dědice; učiní-li tak nepominutelný dědic, vzdává se tím také práva na povinný díl s účinností i pro své potomky.

Závěť

Jednostranný odvolatelný projev vůle, kterým zůstavitel pro případ své smrti osobně zůstavuje jedné či více osobám alespoň podíl na pozůstalosti, případně i odkaz.

Závěť alografická

Závěť nesepsaná vlastní rukou zůstavitele vlastnoručně podepsaná za současné přítomnosti dvou svědků, před kterými zůstavitel prohlásí, že listina obsahuje jeho poslední vůli.

Závěť holografická

Závěť pořízená zůstavitelem beze svědků v písemné formě vlastní rukou a s vlastním podpisem zůstavitele.

Závěť pořízená veřejnou listinou

Závěť sepsaná notářem formou notářského zápisu následně založená ve sbírce notářských zápisů u notáře, který jej sepsal. K této sbírce nemá nikdo kromě notáře nebo jím pověřených osob přístup a je tak vyloučena jakákoli neoprávněná manipulace.

Závěť pořízená s úlevami (privilegovaná závěť)

Za zvláštních, mimořádných okolností umožňuje občanský zákoník platné pořízení závěti, která nebude obsahovat všechny náležitosti požadované pro běžné pořízení závěti, tzn. i bez splnění standardních podmínek. Je-li zůstavitel naživu, je platnost závěti pořízené s úlevami je časově omezena od okamžiku, kdy může pořídit závěť ve formě veřejné listiny.

Započtení na povinný podíl

Na povinný díl se započte vše, co nepominutelný dědic z pozůstalosti skutečně nabyl odkazem nebo jiným zůstavitelovým opatřením. Na povinný díl se započte i to, co nepominutelný dědic od zůstavitele bezplatně obdržel v posledních třech letech před jeho smrtí, ledaže zůstavitel přikáže, aby se započtení provedlo za delší dobu; potomku se kromě toho započte i to, co od zůstavitele bezplatně obdržel dědicův předek. Při započtení se však nepřihlíží k obvyklým darováním.

Zrušení závěti

Závěť je možné kdykoliv jednostranně změnit či zrušit odvoláním nebo pořízením pozdější, novější závěti, jejíž text vedle původní neobstojí. Zrušení či změna závěti nemůže být učiněna v zastoupení. V nové závěti musí být o majetku pořízeno nejméně ve stejném rozsahu, v jakém bylo pořízeno v závěti starší, aby bylo pořízení nové závěti pro zrušení staré závěti dostačující. Aby byla závěť zrušena s konečnou platností, je třeba ji odvolat.